RADIM BEZNOSKA
p h o t o g r a p h y
 
HOME   LINKS BIOGRAPHY
 

 

 

 

 

 



WELCOME
TO THE WEBSITE OF THE CZECH PHOTOGRAPHER
IT´S JUST MY PRIVATE POETRY , ONLY IN CZECH

NĚKOLIK BÁSNÍ Z MÉ DLOUHO NEPŘIPRAVOVANÉ SBÍRKY "ČESKÉ SÁDLO".

JINAK VÁS JEŠTĚ MUSÍM VAROVAT.V ŽIVOTĚ JSEM TO NIKAM NEDOTÁHL
A TEXTY JSOU TOHO MÝM VĚRNÝM DOKLADEM. MOMENTÁLNĚ JSEM VÁŠNIVÝM PĚSTITELEM ŽAB.
MÝM POVAHOVÝM RYSEM JE, ŽE NECHÁVÁM VĚCEM VOLNÝ PRŮCHOD. MIMOCHODEM
NA LEVÉM PALCI U NOHY SE MI TEĎ DĚLÁ KUŘÍ OKO. UVIDÍME CO Z TOHO BUDE.

POEZIE NENÍ ZDOBENÍ ŽIVOTA
POD TATO SLOVA PETRA HRUŠKY SE RÁD PODEPÍŠI
JEN KURVY SE MUSEJ LÍBIT, BÁSNĚ NE - F.X.ŠALDA
BÁSNÍK PŘICHÁZÍ KE SLOVŮM JAK PŘÍRODA K SUCHÝM KLACKŮM
- WALLACE STEVENS

 
 
PAGE 2
 
 

Prolog

Všichni jsme - Na stopě !
    Mrtví na lovu živí loveni *

a přátelé ? Chtějí po mně
krátké srozumitelné básně Ti ostatní
chtějí také krátké srozumitelné básně
Dokonce i já sám se snažím psát krátce
srozumitelně Své úlovky Trofeje tiše pokládám
vedle sebe na čistý neposkvrněný list

Je slyšet zběsilá střelba
Papír se zvolna zaplňuje dalšími
mrtvolnými těly Ale až když se opět prostřílím
prázdným neposkvrněným papírem Vím
že kdosi po mně chce další krátkou
srozumitelnou báseň

-----
* Frank O´Hara


Sonet o mlsném otáčení hlavou

Hned zpočátku Vás musím přátelsky varovat
Čtěte ! Jest-li chcete Protože vidět cokoliv očima
je přeci tak snadné A mlsně rozhlížet se jako srna
zase tak dráždivé S tímto vědomím můžete dál

Ale nepodléhejte klamu Toto není báseň !
Toto nejsou moje slova přestože ode mne
Toto nejsou moje myšlenky přestože skrze mne
Toto jsou pouze vyhladovělí blahoskloní supi

Tak jako oni lze shlížet z vrcholků kopců do údolí
za krásného slunečného odpoledne V poryvech větru
čechrat brka Očima bloudít krajinou kde blahem

tetelí se vzduch Tady lze mlsně otáčet hlavou Dráždivě
rozhlížet se tím co jsem napsal Kulinářskými zobany
pak na dlouhých zakrvácených krcích Rvát maso



Pro a proti

račí třepotání mě popohání

jdu-li pozpátku jdu vpřed či vzad
a jdu-li předem je rozkrok pro
či proti

úskočný skokan zaskočil rozbřesk
v úžlabině rozkročil se netřesk
kvakoš kvakoš kvakoš

 


Na ústupu

prší
za oknem
déšť vlhko honí si
úrodu malvice těžkne jak
přeplněný rybník mšice zamořily zahradu
pádlují k úpatí drhnou kůrou
kde pupeny už dávno
odkráčely se
ve fontáně

tam
dole díry
propůjčují
ústupovou cestu
ke kořenům

hlísti tančí a těší se

jablíčko jablíčko jsi moje políčko
kdo v tobě jak v úrozeném hrobě


Cestou

Kudy mě vedeš cesto
Kudy se vydati mám Souvratí
či po trati Kam míříš mé bázlivé oko
Kde vine se má vina Komu mám
navrátit co není v mých silách

Krok mine krok ale cesta
vášnivá nevěsta


Past

Podzim
Hrdě usmáčený Podzim

V rohu zahrady
naslouchá nahý modřín
misce hladu O kus dál pole

Udírna Koncert fošen
Past na slimáky

a šustolez ježek Celý obzor
přeběhne tam i zpět
Kramaří za noci

V zapraskání dávivina tmy
Čísi oči jdou po mně
jakobych vinen

Chtěl bych mu s hrdostí Cokoliv

ale vyprázdněný jak
pravdivá metafora
pouze život

kam s tou vodou
čerchmanti

v kozlíku

červivec s jajblem
tlačí káru

 
 

Jen pro radost a potěšení

Konečně jsem se rozhod
Napíšu Nesmrtelnou báseň
Bude tam všechno

Sex Láska a tak
však víte Začnu nejspíš
nějakým optimistickým poselstvím

Co třeba 
Na obloze se zjevují
neblahá znamení


Je to dobrý moc dobrý
Zřejmě ale začnu
úplně jinak

Koupím si velký slovník
Vyškrtám a zpřeházím slova
Budu se s tím mořit

ale pořád
to nebude ono
Nakonec vznikne tahle

Nesmrtelná báseň
která stejně není
k ničemu

Zaplaťpámbůh !


Ukecaný dětství


To bylo řečí
Jak blešák na Kolbence
Jak stopadesátkrát ohlašovaná smrt
provazochodce na pouti
To bylo řečí

To bylo řečí
jen pro pár skvrn na zadku
V bezpečí ze křoví jsem vzhlížel Loukou
Však žalovala natržená košile
To bylo řečí

To bylo řečí
z časného rána do klekánice
živil se z hromů Večerem šoural se domů
k večeři Jez a bez řečí !
To bylo řečí

To bylo řečí
Kde jsi se zase celý den coural ?

Cos tam s kým a proč ? To bylo řečí Jémine
Jak konec který nás nemine
To bylo řečí


Probuzený šaman jeho tanec
a postindustriální společnost


 
Podél řeky
Kolem ohňů
Pachem
polí  Z bublin
ukrytých
hluboko v ledu
věští netopýři
sílu
nového medu
V obzoru
ztracený havran
slídí
po vlastní stopě
Kdo o mně ví  ?
Straka


Na těchto polích

Ticho v hlubokém
sněhu V hlubokém sněhu Pozvolna
vejde do každé vločky

V modravé pláni měsíc se usměje
Je slyšet praskání ohně Otisky
pradávných listů

Černaví jezdci Dál pádí
k zamrzlé řece Stojím na lemu lesa
Poslouchám houkání sovy

Myslím si Ó jak jsem spokojený
na těchto polích
kde sysel pracoval celé léto
Daleko k jaru teď obrátil zpěv Vím

není to snadné Jen liška
má moje zvědavé oči Jedině čas
černavou moc stvořit harmonii


Pojídání pláňat

Všechno co vidím na hraně světla
čtu tak zřetelně ve vašich tvářích Jako bych já
byl tím lékařským stvořitelem S šaškovským úsměvem ?

A zároveň všechno co vím / za což ti děkuji /
je současně natolik zanedbatelné Ve světle procesů
kterými projdu já sám Sám jejich část Nehorázně zvěčnělý

pojídáním zbytnělých pláňat poezie A ač jakkoli nepodobný
všem faustovským prorokům alespoň ve skrytu své zlodějské duše
tiše doufám Že přece jen jednou mi odpustíš


Udržovatel ohně

Z uschlého stromu v poklidné krajině vzejde jistě
pojednou dosti důvodů Pro oheň Pro oslavu Pro píseň
kterou ses naučil tak dokonale jako své jméno

z dobrého suchého dřeva Pro píseň kterou si stále
a donekonečna opakuješ i veškeré své předešlé chyby
vedoucí k dokonalosti Jako nějaký nepostradatelný

kulhavý vítěz Milující své úspěšné prohry
Potom ale jednoho dne zjeví se noc Anděl
a přelepí smutkem tvá dětská ústa


Po třech dnech u Kozičkova mlýna

V podzimním slunci vidím jak slepice
se vyhřívají a rozhrabávají listí
Jedna po druhé čtou mé myšlenky
a ani já jim ublížit nechci

Sedím na vyrovnaných kládách
Spokojeně ujídám stín káněte mokré trávě
a křik z polí polozasypaných brambor

Louky jsou už zase vlhké
Kam stoupnu tvoří se malé rybníčky

Přichází člověk Ptá se mě
co tu dělám Říkám mu
Miluji jednu dívku

Není mi to nic platné


Neobyčejně proteplený den

Neobyčejně proteplený den
Slyším maso stromu Nějaké ptáky
vlnit vzduch Pukající borové šišky
Hluk traktoru a kousání motorových pil

Civilizaci Otvírám oči Zvedám hlavu
Strom padá ale nestačím zachytit kde
Přibližuji se osmadvacátému roku
Plechové střechy bleskotají přes údolí

až sem ke mně Měl bych se oženit Mít rodinu
Děti Rozvést se Zemřít Zatím tu ležím
Ztracen v stráni Roztržených kalhot
přes celý zadek si nevšímám


Pět noci v Granadě

Celou noc jsem tvrdě spal
Aiden četl knížku ve světle svíčky
z kostela San Antonio a já zapomněl
na ptáka jež nehnutě seděl Nový den
se ohlásil světlem

Aiden teď tvrdě spí a já se budím
Můj spací pytel říká : Ne jsi stále
uvnitř Vydáváš teplo které já nepustím
Oblékám svetr Je starší než jsem já
Nosil ho už můj otec Mladší než jsem já teď

Posledních několik dní žijeme v jeskyni
Vycházím ven Všechno je na svém místě
Město pode mnou je zatím tiché a klidné
Nalevo v dálce Sierra Nevada plná sněhu
Mezi trsy opuncií sladké červenožluté plody

Agáve Vyčkávají teplejšího počasí
Jejich první a poslední květ Dokonce
pták Opět na skále Začíná zpívat
Času jak písku na věčných horách


Proměna

Kousek za rozcestím
pod Drnclíkem
Sešel jsem

z červené značky

Sedím teď na skále
která se drolí Nohy mé
dolů dolů
dolů

Bzučí mladá kůra
borovice Ve větru Černý
zelený brouk
Na skále

Snaží se vzlétnout


Drobky na stole
 
I.


Hledal jsem
dlouho jedno
slovo  Když jsem
ho našel  Zvíře
s temnýma očkama
páslo se na mé
bezradnosti

II.

O literatuře
nevím nic
Připadá mi
jako vyplněný
formulář  -  Žádost
o trochu pozornosti
Ježíš  Šplhající
nedočkavého
kříže

Co to znamená - Zapojovat se

Nakonec si můžeme vybrat Z několika možností
Můžeme kupříkladu pustit králíkovi žilou
nebo číst náborové letáky Vzít si nějakou
cizí ženu za ženu Nejlépe bývalou striptérku

s bohatým příbuzenstvem a prznit skutečnost
levandulí Nejenom slovy Prostě zapojovat se
jak článek řetězu Třebaže nejslabší Ale ta možnost
tu stále je Stejně tak jako hrdě hledět z okna

smažit volská oka dne a s klidem zasvinit sítnici
Už od rána čmárat po obloze a s večerem usednout
za stůl Rozsvítit lampu Šátrat v paměti a vyhlížet
kořist Pro pocit zadostiučinění Zaplňovat papír


Jako duch

Jednou je třeba zvolit co dál i ozvěna
vrací se přes vodu A důvěra ? To je to jediné
co nemohu protentokrát jako vždy postrádat
Se stejnou upřímností pokládám dlaň

na rozpálená kamna poezie Myslím si
Něco se stane  Ach ano Klamná důvěra
ve vlastní spáleniště Ale jiná tu nikdá nebyla  
i čas zařízl nálevně tipec Znenadání vidím tě

Jako duch pluješ prostorem Vracíš se v trepkách
z jemného boa Znovu tě vidím Jako duch 
Pozvolna vklouzneš do zbytku  noci
Voňavá a hebká Víčka se ti chvějí 

Nenadálé konce obvykle
chutnaj jak hořký desert

 
Je  mnohem víc způsobů jak sedět
a mžourat do světla Sova otáčí hlavou
Brouk nejdříve překvapený lomí rukama
ale nakonec přece jen seškvařený
v rozsvícené lampě


Zvláště pro tyhle případy
je dobré zachovat dekorum


Jednou kdysi -
Pomyslel jsem si " Už ani nemám
tolik životů kolik bych potřeboval "
To je blbý
Dávno jsem je rozvěsil Jako lampičky
aby bylo vidět kudy jsem šel

Jindy zase - Znenadání
Přijel jsem domů Otevřel skříň
která se kývala jak pojízdný bordel Ve větru
Poznal že sexuální revoluce hoří Hoří v barevných šálách
šetlandských svetrech ve vypraných podvlíkačkách Úplný orgie
Jeden z molů vyrušen zvedl hlavu a řekl
" Hele kámo už jsi zase tady ? "

A onehdá - Šel jsem zrovna takhle po ránu ulicí
Rozhlížím se Nikde nikdo Bylo mi z toho pěkně šoufl
Duchaplně jsem si ale řekl " Stejně už ani nemám
tolik medu kterýžto bych vám dál
mazal kolem huby "

Zvláště pro tyhle případy je dobrý zachovat si dekorum


Bytostná realita prázdného pokoje

Záclona ve vánku
když visí Její vertikála
která tu je V představě jak vlaje
záclona a tvoje vlasy Plné
až po okraj Něhou
Zaplňují

prostor

V představě jak vlaje
záclona Plná něhy
Kde prorůstá
už jen Nic
než

malý

hřebík
Tam uprostřed
Jak ho vidím na velké
Bílé Opuštěné
zdi


Bezejmenná

Mám rád
slovo Bezejmenná
Je opravdu velice krásné

Vhodné tak akorát
pro nějakou ztracenou
zapomenutou kočku

vymňoukávající
za nocí po střechách
dávný osud  Svůj

smutek  Báseň
Jako tahle
báseň


High literature

Jednou
jeden básník
psal tak dlouho
své romantické básně
až z nich jednoho
krásného dne
zčistajasna

dočista zblbnul

Málo na cvokhaus
Dosti na členství
v několika
redakčních
radách

Volnost

Je to jako BÝT
Sedět doma

Kde
schovaný
ve skříni

hlídkuje
hladový batoh


Pohádka

Vymýšlím bláznivou pohádku
o princezně ve smutném kabátku
Kde svět skáče zpátky
do pupenu

a na obloze řádí
roztomilá černá lvice
Kde na dně tůně hoří klenot
Žába krasavice

Každému nadělí
Žádnému pozpátku
Někomu hrách na stěnu
Jinému veselou oprátku

Jazyk je červený vilejš

Jazyk je červený vilejš
schovaný skořápkou ticha
Když mě opustíš  potichu
bude se smát

Jazyk je nejměkčí zátka
do temných a hlubokých vod
Po tváři stéká mu touha
v květu rostliny  jež přijde mu vhod


Idea je obyčejně moc hezká věc

Nikam je nikdy neposílat
Sedět na nich a mít je
přilepeny Za očima

Jako kuřince na jarní trávě Hvězdy
na mucholapce časoprostoru
Občas je zkopat

do úhledného balíčku
Pro ničí potřebu .
Ať tak či tak

přehazovat je Aby nezasmrádly
a bylo po nich už konečně
jednou veta Nebo dým

lísající se u paty
stromu Nikdy
nezkrocené zvíře


Zvíře

Abych se takovým stal !
           a nebo snad ještě lépe

Vezme stín budoucnost
do svých potemnělých paží ?

Rozvaliny duše a sladkosti

nám napospas předloží Bláto
kámen a písek Co lepí se
a přesvědčuje - mne tebe -
z každého vybočení
nás o směru

Jeho neurvalost
a neoblomný tak jako když spaluje
A já pak dříve či později
vzpomenu si

co se stane

Dívám se
překvapený Sám
nad sebou samým
K čemu tohleto všechno
má odvahu Rázuje v kruhu
v čtvercovém bytě

Řičí na celé kolo
Jakmile odchází
vytahuje klíče
a spokojeně
zamyká


Obyčejná znamení

Půlnoc Touha
Plná deště rozpálená
tmou do běla Tělo

Uhlíky jiskry Měsíc

v provlhlé písni
sune se hřbety
spících ptáků

Větev kůra dráp
opálový okraj

Volání tůně Dlažba
podpatky Zvuk
v mém uchu

jak nalezená radost

Vím o tom
Stále si opakuji

Naplňuje mě
cosi
křehkého


Pod ztichlým stolem

V mé dlani ta Tvoje Blízkost
která nás prostupuje Tak tajemné
jak chvění rostlin ve větru

Podzimní vítr sice není tak hebký
ale honí se po dvoře Až na jaře spadané listí
se rozpustí v kalužích Celý ten čas Kameny

dotýkají se jak dávní milenci Drobně to vrzne
Přivřenými dvířky vstupuje tvor
Otírá kožich o nohu


Na blízké benzínové pumpě čekám na přílet letadla

Vítr točí reklamou na sedmiletou záruku
Mraky pozmněnují krajinu v obrazárnu Realně plují
nad mycí linkou kde poštolka cupuje hebký kožíšek

a já si uvědomuji že nás vždy dostanou jen věci

kterým jsme ochotni uvěřit Je tolik drobných zoufalství
každodenního dne se kterými si nedovedeme poradit
To pak prázdnota vítězí Na celé čáře


Pod okny neúnavně ječící spratkové
do výšin směřující bříza

Je jako milosrdná roleta
letního okna co nám naráz
přerostla přes hlavu

Za její zelení
se stále naparujeme
jak s třírohým kloboukem

Nezahlédneš-li už ani povislé prso
neznamená to že pořád
tu nejsme


Ještě několik ozřejmujících slov
nad velikostí mužské pýchy

V akademické kavárně Slávia

Seděl Praotec Čech Svatý Václav a Švejk
Vypadali úplně jak zfetovaní hippíci
na řetízkovém kolotoči
ze šedesátých let

Otroci svých vlastních vizí

Hulili trávu Vyhlíželi
Janu z Arku Šárku nebo Sibylu
i s jejich bránou vlhkého květenství
masa pod sukní i s jejich proroctvími

Nového ráje -
snově vymazléného

ale kde Ani Bůh
ale kde Ani žádná podělaná
revoluce - Prostě naprosto nikdo ! Punktum
Nevypere naše smradlavé ponožky

nezatlačí oči
až umřeš - Tobě
ani nikomu každému

z nás


Opět otec

Je svět
v tomto světě
Či mimosvět

Nevěříš ?

A opět otec Stojí
ve starých kalhotách
děravých kapsách

naproti větru

Zakloněná hlava
pátrá v korunách tak
jako kdysi

Přehazuje vlasy z čela
vánek A opět listí
ve větvích
Vitr

a čechrající
vítr tím
vším


Tranquilo

V dlouhé noci ...
Dlouhé dlouhé noci
temná lampa svítí

Hledím do tmy
Jako bych zkoušel
zastihnout štěstí

mezitím

Kořeny trav naplní horu
Pohnou se
k úsvitu


Argumenty

Ničemu tak nepodobné
houstnutí mlhy Ani noci
která je zodpovědná

pouze tmě

Střechy kopců se svažují
/ jak je to prosté /
do okapu řeky

Snad jen tráva a hlína
má tolik řečí

Koho to tedy přesvědčuješ


Dvě setkání

I.
Potkal jsem divoká stébla na kraji cesty
Tiše se zastavil a sál vůni strachu Být sám
Bál jsem se pohnout

Celou tu dobu smály se divoce
opravdově a nezadržitelně po nebi
hvězdy jak pochodně Které rozfoukává

Co je to věčnost ?
Snad rosa mezi listem a zemí
Jakmile promluví s výkřikem tak tichým -
Vysoké stromy skloní hlavu a padnou na bok

II.
Potkal jsem mrtvého ptáka
V karmínovém hlohu


Ještě jedno setkání

Ospalý prodavač v zaplněném chrámu
lesního fauna Stejně tak jako jeho falická píseň


xxx

Zpěváčka jsem zasadil
v živočišném ohybu řeky
ale v mrtvém rameni
vzklíčily ondatry

Pamětliv toho
koupil jsem si čistý sešit
aby život mohl být odžit
smrt odsmrcena

Do kouta zahnán
metafyzikou města
Koukám překvapen
jak vejr - permanentně

Na Václaváku kvete sporýš


Ve františkánské zahradě

Se zájmem sleduji
proplouvající
plachetnice

Míjejí mne
jak výčitky zahalené
do svého mládí

Plují v poklidných
vodách mé existence
Zvolna za obzor

Zpátky až ke svým
vysněným
mužům


Znaven Římem

Znaven Římem
Píniový stín
Vánek celý den
Rozpuštěný splín

      a zvon z blízkého kostela
      do dáli mě nese jak borovice
      nade mnou

Znaven Římem
Mimo Řím Není tu
vánek Zvon Času
žádný stín

      jen snění a snění
      v poklidné bárce Jen
      cikády v cirkulárce


Basilika Santa Maria Maggiore

Jenom pár ohlazených schodů Lepenková krabice
je měkčí Přicházejí lidé a říkají
Come stai Ce vediamo
nebo úplně

něco jiného a odcházejí
Tak to tu chodí Myslím na spoustu muziky
kterou jsem neslyšel Na pár básní které jsem četl
Na několik přátel A oni ?
Proč také ...

Kousek odtud je park a důležité mangiare
v mense Caritas na Via delle Sette Sale 30/b
Tutti i giorni ore 12.00 - 14.00
Asi tam půjdu protože den

je dlouhý a život jako když
plivneš Tak proč ne
Nebo jinam


V Panteonu

Kolem
hlavního oltáře
paní luxuje

Ptám se jí
Jak starý je
ten přístroj ? Říká

Jsem tu jen třicet let
Nemůžu vědět všechno


Piazza di San Cosimato

Přicházejí sem
matky se svými dětmi
Přicházejí sem staré dámy
se svými ošetřovatelkami

Matky
děti a staré dámy
hovoří italsky Ošetřovatelky rusky

Slyším jednu z nich říkat
Měla jsem svatbu když zemřel Brežněv
Jenom jsme pili a tancovali


ve fontánce

na Via Nacionale
si dva chlapíci chladí
svá dvě plechovková piva

sledují příchozí
a kontrolují vesmír


Čas se dnes zastavil na Ponte Sixto

Stojíme
jak koně v zákrytu
Jak německý zájezd v blankytu Dcera Caesarova
Ztracená legie na podpatcích Vášnivě
telefonuje uprostřed zebry
Bůh ví o čem Sexy I ti
co mají zelenou
v úžasu zíraj


Vprostřed náměstí

Svatého Petra ve Vatikánu
vidím mladou jeptišku Skáče jak
potrhlý Knížák Veselý
derviš Hula hop
bez obruče
či co

na jedné
noze Trojjediná
Moje radost jen krátce
Ale přece jen
Radost

Už jsem si myslel
Konečně někdo našel způsob
jak rozmlouvat
s Bohem

Kamínek


xxx

Probudil jsem se
na pláži Patra
Peloponés

Tak proto jsem odjel
Abych posbíral pár
opuštěných ulit

Vrátil je moři


Co se mne týče

A co se mne týče ani nevím
S přáteli jsem si vyrazil

Ani nevím - podivný stav

Málo na smutek
Ještě míň na oslavu


Modlitba za efektivnější využití
služeb větrného dubna

Táhneš se s tím až sem Melancholie
Je to těžká práce Cídit oblohu a mokrá pole
Jistě něco znamenají

Ale jak to mám vědět Krajina
kde králík žije v suché noře
je zřejmě dobré místo

pro páření výkřiky
a mezinárodní konference
Zato vířivky ledničky a TV zpravodajství

nám zajistí klidný spánek
Hladina spodních vod v normě
Ještě je stále dost místa

kam utéct Přicházím k oknu
Skrze záclonu vidím ženy jak rozvěšují
mokré prádlo A modlí se

ke Svatým ponožkám
ke Svaté košili a ke všem Svatým
patronům mokrého prádla

Ještě je slyším
jak volají Každý den
Jest-li tohleto je život pak pěkně Ti děkuji


Červen

Život
je výpravný
Smrt točí kloboukem
ale není vidět

Myslíme si
že víme co přijde
a nakonec
je to tak
 
Tráva vaří
na lukách
v posvátných
hrncích 


Období barevného listí
 
Je po koncertě
Všechna tvá těla jsou mrtvá
Ale ze sálu žádný spěch
V tlamách pomalých stromů se zablýskne
Trpělivost se snáší na moji hlavu
A vítr je dosud milenec
Občas se zastaví
Jak veselé je hnojivo
do nových
not

S kým jsem strávil léto

Celé léto s chvějícími se listy V zeleni V jejich
nejjemnějších tónech A taky s tancem deště a dovádivým
větrem Nakonec s prvním mrazíkem
jež vystavil mu stopku

A s dužnatým stonkem Skryt podél plotu
plazil se až sem - k oknu Nepozorován dřevnatěl
v každé větvi Nakonec vzýval jsem dým
a žadonil o trochu tepla

Rovněž s papíry na mém stole Kymáceli se
jak opilí námořníci na hraně paluby Přepadávali
do bůhvíkam a žadonili alespoň o holý život
S bujarými námořníky na vratké lodi


Beránci

Opilý podzim
na parapetu léta

buší do peřin
Pomát se z modřin

Nebeskou loukou
stádo bloudí


Říjen

Ještě dřív
než startéry kuřáků

a hopkání
načepýřených vrabců

po římse mého
zanedbaného okna

ke kterému přicházím
abych pohlédl ven

Nebo snad ještě dřív ?
Myslím si

Ó jak pozvolné mlčení
Pošmourného sobotního rána


Co je a není nového

Včera poprvé v životě
jedl jsem jedlé kaštany

Dnes je 1. října a déšť celý den
smáčí krajinu a je teplý Pozvolna

čekám až v trámoví
usednou ptáci a jedlé kaštany

mají už jen chuť
jedlých kaštanů

které jsem jedl včera
Mé o jeden den

delší vlasy
jsou mokré


Dnešního rána první ranní mráz

Ztichlými kroky
kolem domu
našlapuje

harmonie jako pes
co cupuje boty na zápraží
Slyším ho dovádět

pod starou obsypanou
hruškou Kňučí za dveřmi
tak důvěrně

Domáhá se
Co její
jest


Budoucnost má zmrzlou podobu
visí za nohu s okna hlavou dolů
/ podzimní výjev /

Asi začnu psát sonety o sklonku dne
Chtělas mě k tomu přinutit ale zatím
se ti to nedaří Teď škemráš jak vesmírný
koráb o spojení O kořist Ale jsem asi
příliš pomalý na život Co urveš - to bude
tvoje Bažanta Zajíce pověšeného za nohu
Jeho kroky bohužel nebyly tak rychlé
Broky a podzim ho najednou dostaly
Co dostane mne jestli začnu psát sonety
o sklonku dne kde ptáci věští z rozlitého
mléka Zalézají do spárů cihelnatého
smutku a brousí nablejskané kudly a
pulírují hlavně s jistotou... Těší se
Snad že nějaký zbloudilý ušák půjde kolem


Únor prostě romantika

V hlubokém nálevu koření spáči
V sidlištním podrostu umně pěvec je skryt
Od popelnic vyplaší vrány sráči
Kde rděl se  v múze ranní  kolorit

Jen světlo jak rozjívené děcko
mrzne tu Pod lampou
Lahodí oku

Prostě romantika

Kos  Zobákem  Drhne  Beton


Ó jak lehce

Ó jak lehce trčí
tuhé stonky rákosu
a opět v plné síle pevně v ledu

Ó jak se ozýválo
ztichlé bahno celé léto
Pod kuratelou slunce

Ó jak ševelila dávná milenka
a jak nakonec vyúřadovala
zelený krystal *

Ó jak jsme se zapomněli
být ve střehu a Ó o tom jak
dobrá báseň vzpírá se

pochopení Ó

----
* text v rybníce zpívá zelený krystal použil Georg Trakl v básni Ó bezlisté buky


O roztouženém světě 

Muží v nádražní hospodě
sedí s jinými muži

Šíbují pískovnu

Jejich ženy sedí doma
Každá zvlášť


Cykly

Muž -
Celý den
hrabe se v motoru
Večer pak promlčí
s radostí
Jeho žena -
plní se svou matkou
Nad dětmi procedí karamel
Měsíc - dorůstá jak červeň
ve finské sauně

Hrne příliv


Epitaf

Kdysi jsem
kamsi šel
Bůhví
Zdali tam
už nejsem


O rozdělaný práci

Isaak -
hověl si v obýváku
Dráždil myšlenku ale tentokrát pořád nic
Jeho žena byla zatím na ranní
Když se zvednul
šel do spíže

ukrojil chleba Namazal ho
pro jistotu po obou stranách
silnou vrstvou sádla
Vrátil se zpět

Rozmáchnul se a vší silou
mrštil krajícem
proti stěně
Lup

a bylo to tam Z divanu
pak dlouho sledoval
jak se šine k zemi
Mumlal

něco v tom smyslu
Nad tím rozum zůstává stát
ale nebylo mu pořádně rozumět
Bůhví jak to bylo

Odpoledne přišla jeho žena z práce domů
Pořád tam ještě seděl Jenom proběhla kolem něho
rovnou do kuchyně Začala vybalovat
všechny ty důležitý věci
na kuchyňský stůl
Otevírala

a zavírala šuplíky
Rovnala je do lednice a švitořila
Co jsi dnes dělal miláčku ?
Isaak jí velice miloval

ale dnes

jen zalovil v igelitce
Vytáhnul jedinou růžolící mrkev
umyl ji pod tekoucí vodou Se špínou odtekla
i slova ze rtů Mám ještě něco rozděláno v sadě
a vytratil se v tichosti

      Grantham 1666
            tak nějak


K oltáři

Co ještě zbývá příteli
Snad už jen nahodit hodobóžový úsměv
Zapálit cigaretu Držet lajnu
Na poslední cestě Popustit uzdu
smíchu Ve stínu za rohem
s přáteli poplácání
S rozpaky
rozloučení
Jako se vším co ochotno
radostně zdrhnout
Pro její oči ... Pro její
cokoliv jestliže za to stojí
Nakonec  přece jen
Vydat se na cestu
Doprovodit nebožtíka

 


O nedopovězených slovech

Psi ze vsi vrkají půlnoční nemoc
Kolem vrat úplný amok -
kontaband rána

A já jak křaplavý žonglér
přistižen s kužely pod nohy
házím jim kost

Nevyřčenými slovy na svět vzlíná láska

řekni
neřeknu řekni
neřeknu no tak řekni

neřeknu ale co
neřeknu řekni neřeknu
řekni a máš to milu... tě ...

ne...


Čajový rozhovor
/Věrce/

Vaříš vodu na čaj
a poslední slovo

Říkám Ti Uvolni se a Tvoje cesty
určitě dojdou jak zrající bod v obzoru

Říkáš mi K čertu s mým uvolněním
když stejně mě neposloucháš

Říkála jsi něco ?
Ne

Ten čaj je opravdu
moc dobrý

Díky
To jsem ráda


Četla jsi

Posledním hitem
plastické chirurgie
je odstraňování pupíků

Dobře lásko
A jak si to představuješ
Kam bych ale potom ukrýval poklady
Myslíš si snad že by ukázováček jinde našel si tu ...
A kde by pak sváteční pavouk
Tak vidíš


Sama

Mezitím
vším
pohyb !

Pár veršů vříznutých
Ach jak hluboko že zapomenout
je neodpustitelné

Okvětím proráží hlas
drancuje zanechává
semena ticha

kromě

ztracené sponky do vlasů
dnešního dne
na nočním stolku

jsou ještě jiné oltáře
na které odkládáš
tento svět


Báseň kterou jsem nazval
Veškerá odvěká radost

Zase
zas a znova
Otevírání očí

Mám 365 837 vlasů
Každý teď prstem svým
jinam ukazuje

Ještě před chvílí
zběsilá továrna Přehoz Víko
Poklop snu - propálen

Dlouze se dívám
než vstanu Nemůžu uvěřit
Zdá se mi že jsem silný


Vyprázdněná báseň

Nad ránem
vracim se v oparu
V přijemnem rozmaru a ovíněn
Na rtech verš starého mistra mám
a opilce Tak daleko a tak blízko*
mezi námi Sundavám si boty
vrávorám Jsem nahý
v prázdné
posteli

----
* tuto citaci jsem zřejmě použil od některého čínského básníka, mnohokrát už jsem ji hledal, ale bezúspěšně. Dokonce se podezřívám, že jsem si ji sám vymyslel, copak jsem ale Rozehnal ?


Před zrcadlem vyjevující se souvislosti

Zdá se mi
že sním cizí sen

Jelikož ale ani ptáci nevzlétají

jen tak z ničeho Pro nic za nic
Tak ani moje velká kštice
přece nemůže
být

bez příčiny ! jen Velkým
Olbřím Brabčím
hnízdem


Rozbřesk

Když rozbřesk se zpřítomnil
jak boží kreativec Vrány
vyklovaly obzor

Kontury to vzdaly hned
Zpočátku modravým ústupem
a kulhavé babizny

se pozvolna rozpustily
ve vyhladovělých
topolovkách

I holky z Karláku
pochopily jeho odzbrojující
nevyhnutelnost

Jen taxikáři lítající
na cigaretovém dýmu
a kávové sedlině dál vyhlíželi rita


Jak chovat octomilky

Vezmeš banán Přidáš
několik Nejlépe zkvašených švestek
Případně jiné ovoce
ovesné vločky

Rozmixuješ to

Vznikne kaše
Dáš to do nádoby
Zaliješ trochou octa
Posypeš suchým droždím
Přidáš karton

na kterém budou moci vysedávat

Nádobu necháš otevřenu
Umístíš ji na příhodné místo
S důvěrou čekáš až přiletí
Pak to začne

A jak je to s lidmi ?
Úplně stejné Jenom přidáš
více poezie jelikož kudly nenávist
a květované závěsy
si přinesou

už sami


Úplně nejvíc surovin se doluje ze školních lavic

Chtěl bych vás jen jemně upozornit Podstata
celého problému existence Jakožto i
veškerá vážnost tohoto světa
je mi pokaždé krajně
podezřelá

Tak například
Zjistil jsem že Turecko
má velké zásoby rud barevných kovů
Na prvním místě je chromová ruda Těžba mědi
rovněž není zanedbatelná V menší míře
se doluje antimon zinek mangan
olovo molybden cín
a kobalt

Ale jak říkám Vážnost

zásadních problémů
tohoto světa je mi vždy krajně podezřelá
Stejně tak vliv množství a složení barevných kovů na podstatu básně
Samotamo i počet školních inspektorů na metr čtvereční
dobře boduje v ministerských statistikách


Zničehonic neustálý šerif

Mé vnitřní prostory jako krajina
Vítr uhání sem a zase tam Koleje
položeny přes písečné pláně
Ale kam vedou ?

Vzpomínky jako příkrov Násep
Vlak stojí Stromy zběsile utíkají
a křičí Roky seřazeny jako
stáda krav

Znenadání píšťala
Co uslyšíš ? Pistolníku

Na její povel Posmutnělé ticho
Oloupené tak zlověstně že nakonec
přece jen zařízne ...

- Na potvoru jak nikdo nikde -

Na jeho znamení - Poslové
jež konečně vyrážejí
splnit svůj slib
Kdo by je čekal

Právě teď Zničehonic
ve vlasech

hrudi ale i jinde
První šedivé chlupy
derou se ve


Sonet o snu s bláznivou kartářkou
a o tom jak podávat hlášení

Zjevuje se bláznivá kartářka Drží mě za ruku
Jsi reinkarnací pátracího balónu z první světové !
Teda kam na tyhle pitominy chodí ? Podle ní
měl bych se ještě vznášet vysoko nad zemí

Sledovat svět jak exploduje Od obzoru k obzoru
a podávat hlášení Naviják vrčí Kov drhne o kov
Lano se vzpíná balónu Mraky zápasí o místo Jen skvrny
na slunci a masakry se opalují Od teď už nic

nebude jako dřív Jenom další blbej sen Kartářka
je pryč Všecko je v cajku a ticho po peřině sklaplo
jak houslový futrál Má vzpomínka je ale plápolavá

Den se naparuje Nenaladěný disharmonický klavír
Kolem vlnitého plotu se procházím Dřív nebo později
S úlevou dál a dál ...  Dál močím v jásavých kopřivách


Tady odtud kde jsem se zdá

Tady odtud z postele zdá se mi že svět jsou jen
dobře viditelné otisky palců na prosklených dveřích
mé knihovny Někdy když jdu blíž a značkuji je dalšími
zdá se mi že celník Rousseau stojí přede mnou

a zpoza třepotavých listů vykukuje překvapený tygr
Vítr profukuje větvovím a růžové plameňáky nelze vyrušit
A někdy zase když jdu ještě blíž zdá se mi že svět
je jen malý králík s červenýma očima K pohlazení

Snažím se zachytit ten pocit ale jsem to celý já Pod nohama
se mi povalují zažloutlé fotografie Zvedám jednu z nich
a obracím ji Drobným písmem na rubu je psáno Čtu

Tady odtud kde jsem se zdá že svět
se umí skvěle koncentrovat
v malých drobnostech


Cesta ke žlutým květinám - velkému kameni

... štěká na mě pes ...

Stojím nebo sedím v chrámu nebo krajině
Kterou znám ale kde jsem nikdy nebyl
Je to Utopie nebo snad jiná země ?
Tak povědomá
Taky na mne mluví
jeden chlápek Rozumím mu
Myslím si že je Čech
Ano je Čech
Sedí na zadku
Nemá nohy a odstrkuje se rukama
Teď přichází jeho žena
a tři děti
Mají spousty kufrů
Mluvíme o čemsi
asi o žlutých květinách
Chlápek říká
že je šťastný
a já sestupuji
se schodů k velkému kameni
na který pokládám
své ruce .

/ Jsem ve Španělsku Budím se zimou
Mám spousty snů které později zapomínám
8.12.1991 /


Jedu metrem

Neúnavné
vytrvalé dveře
Zavírají se a otevíraji

Refrén ranní písničky
nelze odpojit Visí na patře
jak okoralá kůrka

Mezi stanicemi línají úsměvy
Dobře posazený podvědomý reflex
Loňský milenec odvrací úder
Zahnízděn v denním tisku

Nevím proč ale uvolňuji místo mladé ženě

Zprvu si mě prohlíží jen tak lehce Letmě
Ne víc než sama zvládne Ale najednou nečekaný
drobný pohyb ruky Předznamenává
jemný závan Z její šíje

Zasáhne Než usedne
Nechápavě Zvědavé oči
z okraje lesa V útlých bocích

prohne se laň


Vysoká vzdušná oblaka

Z času na čas si kupuji knihy
Jak malý kluk těším se
na jejich dužinu

Svědčí to spíš
o mé animálnosti
než o postraních úmyslech
Dnes jsem si rovněž jednu z nich koupil

V tomto příběhu má veledůležité místo

Ne víc než kouřový signál

O něco později Cestou z práce
Vzpomněl jsem si na jedno děvče
Před pár dny řekla mi Knihy
jsou jedny z mála věcí
které se k tobě
znamenitě
hodí


Nevím proč mi to řekla Zřejmě
to bude mít něco
společnýho
s její

magickou knihou
Je moc hezká

Co bych si mohl ještě víc přát ? Snad jen
vysoká vzdušná oblaka
Už nikdy knihy
kde listy
skučí

jak podzimní deště Nechtěl bych

aby zrovna tenhle typ literatury
měl cokoliv společnýho
s naším bohulibým
sexem


Setkání po letech

Ústa se cpala
pečenými holoubátky

Mlsně se převaloval
nedočkavý jazyk

Zprvu ostýchavé párátko
šátralo v bolavém zubu

černé ovce Hned po ní přišel
na paškál labužnický Karel

co se neoženil Z gruntu pak
celé příbuzenstvo


Hrdina musí být statečný

Jsme jako ty knihy
K vypůjčení Pěkně zabalené
s viditelnými čísly Na přebalu s kódy

Danielle Steelová a Rosamunde Pilcher
jdou na dračku Elektronika fízluje v regálu
Dantovým peklem a Don Quijote

v sekci hrdinů kdesi vzadu V kamrlíku
za devatero policemi olizuje známky
Aby se neřeklo


Atakdále
/ rozpočítadlo /

Tenhleten dům Plný kostí Výtah je
malá konzerva Na záchodě ryběnky
mažou deku V armaturách celý rybník

Praskají stěny Krysy chytřejší pastí
Rozbřesk je pomněnkové světlo
Bouchání dveří Sídlištní křik

a zamilovaní popeláři Děcka
stejně nakonec spolkne škola
Mordýři po ránu Po stěnách

plazí se tichem S ohromným klidem
střádají na věnec Kdesi ryběnky
míchají karty Esa dámy

a krále Roky dny a tak dále
Esa dámy a krále
Atakdále


Balada

Kdysi dávno Ve Španělsku
Potkal jsem jednoho
Poláka

Jmenoval se Jerzy

Upřímnost dobrota a vzpomínky
na vodku Wyborovu
mu čouhaly
z očí

jak věrnost

jeho vlastní
hladové tasemnice
Táhli to spolu už pěkně dlouho

Byla tak velká a věrná

že v žádném Comedoru
jsme nemohli najít
její konec

Jerzy proti ní nikdy nic neměl

Jenom někdy Za zvlášť velkého hladu Říkal ji
Jednou tě prodám a budou tě ukazovat
V láhvi


Ale jinak to byl dobrák Po večeři brával si kabát
se slovy Aby jí nebylo zima !
Potvoře

Měla zkažený žaludek
kyselými okurkami Cizineckou legií
a špatnými předsevzetími

Nesmírná tasemnice
věrná jako pes


Uvažuji o něm

Uvažuji o něm jako o někom
kdo ke mně dnes večer
konečně příjde

na večeři

Měl bych mu zavolat poděkovat
Dřív než si to rozmyslí
Kup kaviár

šampaňské a zaryté mlčení
Úpně postačí to prachobyčejné
co minule Uvažuji o něm

jako o někom
kdo ke mně dnes večer
konečně příjde
jako já sám
o sobě

zůstane


Zánik písně

Na stole váza
vlajková loď pokoje
Píseň se odráží

Květiny
Klíče

od tohoto bytu
a chaos všedního dne
je krásný

naše tělo

Velice něžná
Já motýl nadechlý
vůně sněhu


Brandýs 29.7.

Příliv mě vylil jak sirotka na náměstí
Smýkl mnou kolem
očí tupé

prašivé šelmy
Vymazlená kýta sídliště
Pižmo z kotců Pode dveřmi slyšet
Není čas na sny Žijeme Dnešní den

a čím jsem si ho zasloužil


Vepřové na mrkvi za pětaosmdesát

božskou rostlinou básníků
je neotřelá mrkev
Namítneš ...

ale přistižena
dnešním obědem říká :

jako palivo
jsem rozhodně lepší
než chudák brutnák jež se hodí
zejména ve třetí
či čtvrté
strofě


přesto
je s podivem
že o něm U Mikeše
ještě neslyšeli


Povzdech sochařky Zuzany
/ po vernisáži /

Prostor se zmenšuje !!!

Už ani na televizi
nemůžeš postavit
keramického jelena


Srozumitelný překlad

přebásnil jsem
své starší básně v čase

z třicítky do padesátky
četla jsi je znovu a řeklas

stejně to stojí za hovno
mladší už nebudem


Marně

Pozoruji šneky v zasviněným
akváriu Úpějí za sklem
Ódu na radost

Jak sebemrskač pátrám po ulitě
Kamenem čeřím oblohu
Vyhlížím boží oko


Drobná váza odkladištěm nepotřebných věcí

parapet s imitací mramoru
v plastové láhvi odstátá voda
hned vedle dvě mouchy a vysušená vosa

živoucí květina mává kolemjdoucím

květináč čínským dekórem odstrkuje malé akvárium
v skleněném vesmíru rozbujelá zelená řasa
v prachu podlahy popelivé

zlomené světlo


Ranním Karlínem

Veselý Homér hopká
ve větvích jak nota
v partituře

Dává si záležet

na prvním dojmu
Uhnízdil se v kořenech
s hlínou za nehty

a nám měkne mozek

Smějeme se jak pošuci
Raněným Karlínem vleče snědý Orfeus
Eurydiku za vlasy

Asi domů

Neohlížíme se
Nemáme
kam


Krátká báseň o prostořekosti

Ptáci sedí
na kandelábrech


Zde báseň končí
neboť v této básní nejde ani tak
o ptáky ani o to že sedí

Napsat však báseň Kandelábr
složenou pouze z tohoto jediného krásného slova
by bylo stejně prostořeké jako napsat slovo Marabu
bez vyhlíží ryby Tož tak nebo-li asi tak
Ještě lze dodat Ptáci

mohou sedět
v Brandýse Nad Labem
či Vysokém Mýtě Marabu nejspíš v Africe
Záleží na tom kde se nalézá čtenář
či pozorovatel


Úplně mimo

Ptáci přelétavají ze stromu
na strom tak lehce
jako já ve
snu

Ti co se ale probudili chodí spořádaně
do práce Potajmu plivou na zem
a o půl páté odpoledne
hromadně vyjíždějí
eskalatory

přímo do hnízdních budek
na Proseku Nebo kdekoliv jinde
Vzhůru a mimo Nejlépe
úplně mimo
Ach ano
Tam

nejlépe


Chybička

básníci
píší o lásce
jakoby o ní něco

věděli ha ha

napíší třeba
m r k e v   ale myslí
tím milostný
proslov

básník v ženě

já píšu
milostné proslovy
ale na obzoru
žádný lísteček

zelené mise
natožpak jediná
milostivá mrkev
řádek je prázdný

někde se dějě chyba


Patetická

Nejlíp se mi píše
v přeplněné horké vaně
Jen tak na páru a rozmočené dlaně


xxx
/ písnička /

Doma Nikdo
Smutno doma
Tahle dvojka ligu hraje

Kdo je pozval Nikdo neví
Smutno k tomu
pobrukuje

Péro z gauče na to kouká
Kdo je poslal ?
Ňáký debil

Kdybych nebyl u mě doma
Byl bych jistě cosi řešil
nejspíš něco

někde hřešil

Ale Smutno Ale Nikdo
Tahle dvojka
ligu hraje


Vždycky musíš mít něco extra

Přišla´s
a hned ve dveřích
jsi udělala takový hezký pohyb hlavou

Řekla jsi
Měl by sis tady vymalovat
A v jaké barvě ? Chtěla bys nějakou sytou ?

K modrým kosatcům by se hodila bílá
a tak jsme se milovali
V alabastrové

Nebylo nic
co bych nedokázal
Víš přece jak jsem se snažil

Na odchodu
ve dveřích udělala jsi opět
ten hezký pohyb a řekla

Jsi sentimentální ale mám tě ráda
Jenom nechápu proč musíš mít
i bílé pavouky


Dóza

Masitý masitější nejmasitější
skleněný červ ticha
Bobtnal

Žonglér
s pučícími výhonky
hladové řeči těla

Jáma
plná úzkosti
v které jsem seděl

naproti Mlčení
jež pohltilo celý prostor
Nakonec přišlas

a první tvůj vlas
hebký hebčí nejhebčí
rozlomil dózu

jak vítr
svým vpádem
když rozdělí oblaka


Slova jak obětní korále

Slova jak obětní korále
milují nezapomenutelná jména
Chtěl jsem ti jedno z nich pošeptat
ale mezi tesáky medvěda

a pacičkou králíka
byly drápy vlka a šupiny
různejch druhů ryb
které jsi kdysi dávno dostala

pro štěstí od Užnevíškoho
a které na můj vkus
byly až příliš studené
a já jak na potvoru

nemohl najít žádné orlí péro
které bych ti mohl zaplést do vlasů
jako talisman pro případ že všechno
už je jen na nejlepší cestě


České sádlo

Buranští toy toy kapři
v předzahrádkách
Co nám dokazují ?

Zač je toho loket

Bez obojků
hlídkují náves
Nepoučený zajíc

jak idiot
hopká postaru
v betonové brázdě
Chroupe na půlnoční

rozmrzelý měsíc
V plotě plastová
sestřenka
vije

drátěná oka
Větroplachova záda Žádná
škvíra vzpomínek
na útěku

za humna
prohnilou plaňkou
nám neotvírá svou náruč

Sádlo kape
v rozkramařených
polích


Odcházení přátel

tlačíme se
se zalepenými ústy
v zamlžených oknech

kdo první v cíli

rozhostí ticho
připraví půdu
posečká


vidíme je jako kdysi
s úsměvem
na klopě

pár jablek
v pytlíku na cestu
brankou ven

letos prorostly větve
ale tam už je
vidět není

v srdci jako
v zahradě na podzim
je třeba hrabat listí


Jak na to jít

I.

tak třeba jistý
Giovanni Angelo Braschi

na sklonku života známý
jako papež Pius VI

žádonil o slitování důstojníka
okupační francouzské armády

švýcarského protestanta
chtěl jenom v poklidu dožít

ve Věčném městě
jistě nebylo nic menšího

jelikož se ale zeptal
bylo mu odpovězeno

Umírá se
všude

II.

jiný zase jistý
Michelangelo Merisi

známý jako Caravaggio
byl bitkař Příležitostný poutník

promeškaných lodí
Božský anděl šerosvitu

Zemřel v devětratřiceti
Našli ho na prosluněné pláži


Postupná degradace

Stává se ze mě mrzout
Neodpovídám na pozdravy
Boty nechávám v předsíni
a děti se mě bojí

Tyhlety představy
jdou se mnou jak vítr s kopce
a závistivá Samota co by okradla
nejraději i sama sebe

najednou lísá se ke mně
jak vypakovaná děvka
z ulice Pro drobný obolus
Ale já už nejsem tím

čím jsem býval Ostražitým
ve střehu a střízlivým na úsudku
Stává se ze mě mrzout Po večerech
píšu na kluzkém břehu

Zasraná haiku
abych nebyl Tak sám
Dokonce snad i kvůli ní
začnu platit sociální pojištění


Co na tom a potom
věnováno celé politické scéně

Jestliže právě teď
nepřijde co neodešlo
Potom zřejmě - už nikdy !

Jestliže tedy ne právě teď
Nebo kdykoliv předtím
na tom víc sejde ?

Co na tom jestliže později
Alespoň bukvic
se nažrat

jako každá
pořádná
svině


Jakoby marnost

Hodiny
se odklepaly
větrným vlnolamem
Dům Na kraji pole Dům

odkud vybíhá postava
s andělskými křídly
Je nepodstatný

A ani o ní toho moc nevíme

Drží bílé lilie jakoby bambitku
v zaťatých pěstích
proti nebi

Párkrát to práskne
jak z leydenské láhve
A už prchají Pasgřivci
Rafije řepkovým polem

Pelichá vesmír Lilie vadnou
Dům nadobro ztracen
Pouze básník zůstává dál
Duše čichají v Hádu


Krajina

jsem bez tebe jako bez sebe
a s tebou ach bože
rozestlané lože 


Ó božský Ezra !

Ó jak
velice dlouho
šacoval daleké končiny

Zářící démant

Když však věřitelé
konečně po něm chtěli svůj díl
Zavřel se u Svaté Alžběty
a pode dveřmi
jim posílal
vzkazy

proroctví
a lamentace

jak z jiného světa
Jeden zněl Moudrý muž
se drží doma


Deziluze na prahu nové dekády
se vzpomínkou na Egona B.

Jak plechovka na kočičím ocase
začala sebou házet nová doba
Aniž jsme si toho všimli Jak činčily

chováme sami sebe

Slevovými kupóny podestláno
Přes krupón perel nevidět
Chrámy určeny k tanci - tedy tančíme
V oltářních kufrech milovaný nákup

a při výjezdu z parkoviště svatý
svatý svatý zástupů Dáváme si pozor
na pravidlo pravé ruky Myslíme tedy jsme

ostražití ale dávno již začala nová doba
sebou házet aniž jsme si toho všimli
nejsem jiný


Skvělé dny a špatné vzkazy

Někde se stala chyba ! Na kouscích papíru
Po sklerotických kapsách
mám napsáno jak naložit
s dnešním dnem

Když vytahuji Samotářské slunce
Samotářské slunce a opět
Samotářské slunce říkám si
Tohle něco znamená

Jakmile se však objeví Záhy po ránu
prská jak rozlícený medvěd
Jdu mu z cesty Klidím se
Nechávám ho

na pokoji Za žádnou cenu nechci
být Spasitelem ! I tak už mám
dost starostí sám
se sebou

Ještě to tak
abych se staral
o zbloudilé vzkazy
vize či falešná proroctví

někoho jiného nebo abych je vydával
za svoje vlastní Skvělá
varietní
čísla


Míra mé bolesti byla překročena
a tak jsem napsal tuto angažovanou báseň

/ kdyby slovo bylo mocnější než olovo
  Puškin by nezúrodňoval ruská pole
                                         Don L. Lee /

Na ulici se střílí V TV zpravodajství se střílí
Po celém světě se střílí
Kde se nestřílí ?
A vy ?

Básníci Je mi z vás na nic

Štrykujete své básně
jak hezkou předložku Šukáte
s prachovkou od kredence ke kredenci
Pulírujete psům prdele a tlemíte se
jako vševědoucí
boží oko

ale nevíte vůbec nic ! Hospodyně

která se bojí vyjít ven Na ulici
Na rozdíl od vás ví toho víc
Přinejmenším ví
co chce

Zabije švába Narušitele

Jeho proslov ji neoblomí
Chce vystlané hnízdo Někoho dovnitř
Petlici na dveře Do oken závěsy Za nimi idylku
Rodinnou čtverylku a já přestože vím
že slovo nic nezmůže
Přimlouvám se

za to abyste vylezli ven
a rozhodli se už konečně střílet básně
Nebo alespoň listy vlastních výtvorů
prokládali mrtvolami
jako záložky

aby se vědělo
že nejste zase tak moc
odtrženi od života Protože jinak
je mi z vašich ornamentů
úplně na nic


Kořist

Válečné kurvy
procházejí těly
padlejch anjélů

Blejskavé prsteny
Zvučné misály a
dělové koule

rozdírají
záda do krvava
Do krvava

Berou vše
Rezavé šavle Peníze
i politické funkce


Mírová jednání

Po vyslechnutí dnešních večerních televizních zpráv
mám dojem že o úspěchu jednání rozhodnou
kvalitnější kuchaři Výkonnější klimatizace
Dej Bůh ať je to brzo ! Ale kolo štěstěny

opět roztáčí malá ztřeštěná opička Otázky vyřčeny
Nevyřčeny Odpovědi i tak v osudí Dejte jí banán
Bonbóny Červenou stuhu přes prsa Za mnohem míň
pohne osudím a Vy i já dozvíme se

co všechno tohle má znamenat Dejte ji
diplomatický kufřík na který si sedne
Generálskou uniformu Spoustou metálů

zakryje své zarudlé zduřelé přirození Potom ji pusťte
k jednacím stolům Na tiskové konference
Bude přece vypadat tak mile


Grémium bližší než kabát

Z ostudy kabát Podšívka
podšitá Vykuk jeden
jako druhý

Říkají
Hlavně hlava
by se měla nosit Zpříma
a taky pěkně barevné košile
aby bylo už zdálky
dobře vidět

Na průsery


a jako vždy na konec japonec

Haiku

-

posraná tráva
nikde papír
na utření

-

odjela láska
v zátočině šraňky
zvedly se




 
    © radim beznoska, 2005 - 2012 all rights reserved